Jan Novák

Když jsem poprvé přišel učit do Gerníku, netušil jsem, že zde nakonec strávím většinu svého profesního života. Škola tehdy nebyla jen místem, kam děti chodily na vyučování. Byla jedním z míst, kde se setkávala celá vesnice.

Vzpomínám si na zimní rána, kdy děti přicházely do školy ještě za tmy. Některé měly před sebou dlouhou cestu a přesto málokdy chyběly. Ve třídě nebylo vždy všechno, co bychom si jako učitelé přáli, ale nechyběla zvědavost a chuť učit se.

Nejraději vzpomínám na školní slavnosti. Děti týdny nacvičovaly básničky, písně a divadlo a večer byla škola plná rodičů a prarodičů. V takových chvílích člověk cítil, že škola patří celé obci.

Gerník se za ta léta hodně změnil. Mnoho mladých lidí odešlo za prací nebo studiem. Přesto věřím, že to, co se naučili doma, si nesou s sebou.

K dvoustému výročí bych Gerníku přál především to, aby zde vždy zůstávali lidé, kteří budou mít důvod říct: toto je můj domov.