Anna Hrůzová

Když jsem byla malá, připadal mi Gerník obrovský. Každá ulice měla svůj příběh a každý dům jsme znali podle lidí, kteří v něm bydleli.

Děti trávily většinu času venku. V létě jsme pomáhaly doma, chodily pro vodu, pásly dobytek nebo pomáhaly na poli. A když práce skončila, běžely jsme za ostatními dětmi. Nepotřebovaly jsme hračky. Stačila nám cesta, louka a kamarádi.

Nejvíce si pamatuji večery. Lidé sedávali před domy a povídali si. Z jednoho domu bylo slyšet zpěv, odjinud rádio a někdy se někdo zastavil jen proto, aby prohodil pár slov.

Život nebyl vždy jednoduchý. Bylo mnoho práce a také těžkých období. Ale člověk nikdy neměl pocit, že je úplně sám.
Když dnes vidím fotografie starého Gerníku, poznávám domy, cesty a místa, ale nejvíce mi chybí lidé, kteří tam tehdy byli.

Přála bych si, aby si mladí lidé pamatovali, že vesnici netvoří jen domy. Vesnici tvoří vzpomínky, vztahy a lidé, kteří se k ní stále vracejí.